bojím se...mám pocit, totiž, že jsi tak nějak všechno, to nejvíc, co můžu od života dostat, že nic dál už není, jsi jak ze sna, jsi to všechno, co jsem kdy chtěla, co bych kdy mohla chtít, co chci, ...mám pocit, že jsem v cíli, že ty jsi poslední level ve hře jménem život. bojím se, že tě ztratím...kvůli sobě...vždycky, když se vidíme,mám pocit, že to nezvládám, že mi to nejde, že nejsem pro tebe tak dobrá, že se se mnou trochu trápíš, že je to se mnou těžký a vždycky další den dostanu strach, že se vzbudíš a řekneš si "tohle vlastně není pro mě. tohle nechci"
umíš mě rozesmát
jsi krásný. ty jsi ta kráska a já to zvíře
jsi tu pro mě, vždycky, tím krásným starostlivým, ohleduplným způsobem
to, jak se mě dotýkáš...ať už mě pomilováváš nebo jen hladíš a líbáš, ach bože...to je něco tak dokonalýho, je to ráj, hopsání na růžovym obláčku, extáze. Ty přesmíru dokonalý a idealizovaný polibky, dotyky a sex ve filmech zdající se vždycky pro mě jako vlastně naprosto nereálný a neexistující, tak jsou reálný a existují...s tebou...
jsi chytrý a umíš a dokážeš spoustu věcí, vždycky se dmu pýchou, že zrovna "that's my man"
jsi prostě hrozně lidský
hmmmm vybavila se mi teď tvoje vůně....zaveřete oči, odcházím.....
Žádné komentáře:
Okomentovat