Vyfotím se. Pohyb mýho zvířete ňuchňajícího se před mým obličejem vytvoří jakýsi světelný průřez mým okem a myslím, že se mi to fakt líbí. Připomíná mi to odlesk skalpelu při operaci anebo světelnou záři prosvítající mezi stromy při procházce lesem. Je to takovej odlesk do duše, dráha, na který si můžeš představit všechny svý sny, představy, pocity a nechat je, aby se po ní klouzaly odshora dolů znovu a znovu tak, jako jsem se radostně klouzala na klouzačce, když jsem byla malá holka.
Poslední dobou se mi dost líbí fotografie obecně a občas lituju, že nemám foťák a fotografický schopnosti, když se mi zrovna zalíbí nějakej moment. Ať už to bylo kolo opřený o tajemný zákoutí paneláku anebo útržek ze zaflusanýho podchodu Smíchovskýho nádraží. Myslím, že asi začnu revoluci v nekvalitním a přesto nápaditým focení mobilním telefonem značky Sony Ericsson Xperia Ray. Takže dobrou noc a viva la špatnýmu focení revolución.
Žádné komentáře:
Okomentovat