Ty sedíš na židli a krvácíš, krvácíš pomalu. já ti podávám fáč, ale krev pořád prosakuje. nevíme, co s tím a nevíme, jeslti to děláme správně. koukáme na sebe, oči, které se hledají, hledají v tý hloubce něco, co je utvrdí v tom, že to je správně.
"To bude dobrý", řikáš. A já přikyvuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat