Po dlouhý době opět tady. protože se cejtim trochu smutně a opuštěně. protože už zase mám to, co jsem ztratila a to, co se mnou ted zase tolik otřásá. ano, můj starý půvabný přítel. a já ho moc miluju. ale ted bych chtěla být s ním...moc se nevidíme. ale bude to zase dobrý. ani vlastně nevim, co psát. proč píšu růžově? protože svět se teď zdá být takový. vim, sentimentální...ale to k tomu prostě asi patří.
vzala jsem si skicák, že tužka mi zas pomůže trochu upustit brzdu. ale mam náký bloky. neumím kreslit, ani nevím, co nakreslit. akorát ze sebe dostávam změt barev v abstraktních pojmech, sice to taky neumím, ale dycky mě to nějak vybouří. -a to je asi nejdůležitější. dojem, než um. nemusim přemejšlet a ruku po papíře vedu jen podle sponntánosti a chvilkovýho zanícení. ale moc bych chtěla umět malovat a taky zpívat, působí to hrozně nadpozemsky-alespoň teda na mě. achjo...
Jen tak si plave ve vzduchu,
ale spíš se topí
a chtěla by ulítnout
sedí doma a neví co by
neví kdyby
neví kdo by
hraje si,
hraje si na něco a na někoho
hraje si sama na sebe
a
možná si ani vůbec hrát neumí?
Žádné komentáře:
Okomentovat