ňuňu...

Pankáči jsou mrtví...žádná parta už neexistuje...a já? já jsem nic.
všechno už skončilo. bylo to tak rychlý a znenadání...ale když jsem to dřív tak moc chtěla proč si teď připadám akorát jen hrozně opuštěná? myslela jsem, že to zvládnu líp. moje pocity jsou buď nicota anebo smutek. skoro každej večer mi tečou slzy, když se pod peřinou tulim k plyšákovi. stejská se mi... už tu neni ta hřejivá náruč a obejmutí, už nejsou přívětivý slovíčka, už tu nejsou ty ňuňtý věci, už neni mazlení, už nejsou pusinky, už jsem tu jen já sama s tim nicem, co je okolo mě. a šukání...to už nebude...to nejspíš za mě obstará ta zkurvená svině.
ale co bude teď? teď je stejně období, kde mě nic nečeká a kdy budu jen prázdná schránka. bude to pěkně na hovno.
sama jsem to neřekla ještě nikomu. nechtělo se mi o tom mluvit, chtěla jsem to spíš prožívat nák uvnitř sebe.

nevím..snažim se furt sebe přesvědčovat, že to bylo dobrý bejt s nim podruhý. jo, k něčemu to určitě dobrý bylo...ale mam pocit, že nebejt s nim by bylo lepší. mam pocit, jsem něco promeškala. nezakusila sem ten kolotoč těma blbejma  naivníma kukadlama, nezkusila sem to, když lidi eště trochu drželi pohromadě, nezkusila sem to, když tu eště něco bylo...protože teď už tu nic neni, lidi nejsou. přišla jsem o prožitky, zážitky, pocity, zkušenosti,  vztahy, ale upadla jsem do jakýhosi mrtvolna, ve kterym jsem se naučila vidět věci dospěle = vidět věci nudně...řikám si, prišla jsem ale zase na spoustu jinejch věcí, který sou taky dobrý a důležitý, ale zase na druhou stranu, nepřišla bych na ně tak i tak? akorát jen po krkolomnější a nabitější dráze? nevím...možná radši nepřemejšlet.
nechci, aby to vůči němu vyznělo hnusně....mám ho moc ráda...ale prostě to třeba asi tak je. sme jiný.

člověk možná radši mluví o něčem a uvědomuje si něco, co mu bylo vzato než co mu bylo dáno. je to lehčí.
ale to já už nechci...už stop...chci myslet na to, co všechno jsem dostala, ne na to, co mi bylo sebráno, že to bylo hezký, chci vzpomínat hezky, chci si pamatovat všechny ty věci, který tu byly je díky němu, chci si pamatovat ty kouzelný chvilky, vždyť jich bylo tak moc a byly tak krásný, chci vzpomínat na to, co bylo jenom to naše, chci na tebe pamatovat s úsměvem na rtech...už vzpomínám, už do toho padám....tečte slzy, tečte...

sbohem, moje úžasná první lásko, bylo to krásný.